neděle 12. července 2015

Nejsem sériový vrah




 
Název: Nejsem sériový vrah
Originální název: I Am Not a Serial Killer
Série: John Cleaver
Autor: Dan Wells
Překlad: Radim Zetka
Žánr: Sci-fi a fantasy, detektivka
Rok vydání: 2012
Rok vydání originálu: 2009
Nakladatelství: BB Art
Počet stran: 224


Na tuhle knížku jsem narazila na blogu u Cecilky a už tehdy mě zaujala. Nedávno jsem na ni narazila v knihovně v regálu s novými přírůstky a řekla jsem si, že bych mohla zkusit, jestli máme alespoň v něčem s Cecilkou stejný knižná vkus.
John Wayne Cleaver je patnáctiletý kluk, který je posedlý sériovými vrahy. Od svého psychologa se dozvěděl, že je to sociopat. Jeho matka vlastní pohřební ústav, takže kontakt s mrtvolami není pro Johna nic zvláštního, pohled na ně a práce s nimi se mu vlastně dost líbí. Prostě takový normální puberťák, žejo. Sám pro sebe si proto určil pár pravidel, kterými se řídí, aby nebyl pro své okolí nebezpečný. Pak se ale ve městě, kde žije, najde mrtvé tělo, se kterým není něco tak úplně v pořádku..

Postava Johna se mi moc líbila, dostat se do hlavy pubertálního sociopata mi přišlo zajímavé. Já jako relativně normální člověk těžko chápu, co se v hlavě sociapatů odehrává, tak mi to John aspoň trošku přiblížil. V reálném světě bych asi těžko měla někoho takového ráda, ale jako knižní postavě jsem mu celkem fandila. Hlavně mě bavilo sledovat jeho vnitřní boj se svým Monstrem, kvůli kterému se snaží dodržovat svá pravidla. Johnovu psychologii zvládl Wells popsat fakt skvěle.

Od knížky jsem ale čekala úplně něco jiného. Hlavně jsem chtěla víc detektivku než fantasy. Kdyby neměla jen dvě stě stránek, nejspíš bych ji nedočetla. Když jsem se totiž dozvěděla, kde je zakopaný pes, nějak mě to přestalo bavit. Teda, abych to uvedla na pravou míru, přestala mě bavit zápletka, ale bylo to čtivé, takže jsem se rozhodla přelouskat to do konce. Dobře, byla jsem taky trochu zvědavá, jak to dopadne. Líbily se mi pasáže, kdy John přemýšlel o úplně obyčejných věcech a zničehonic začal uvažovat o vrazích nebo vraždách. To bylo fajn. Johnovy rozhovory s doktorem Neblinem, jeho psychologem, byly taky docela zábavné. Vlastně celá knížka měla v sobě pěknou dávku černého humoru, který se mi zamlouval. A donutil mě to dočíst. Asi si zkusím přečíst Dextera.

Zkrátka a dobře, bylo to podle mě originální, čtivé, vtipné. A ta obálka! Obálka je krásná! Tak jak se mi ale líbil začátek příběhu, tak se mi nelíbilo, jak se vyvinul. Tohle prostě není mů šálek kávy. Ani čaje. Můj problém, já vím. Takže dávám dvě a půl hvězdičky a na druhý díl se nechystám. Ale toho Dextera zkusím.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Váš názor? Dotazy? Připomínky? :)